D12-14 Tuleár, Saint-Augustin

Cestou z Ranohiry jsme čekali vesničky plné prodejen a brusíren diamantů a možnost zahlédnout koutkem oka zloděje dobytka, kteří v této části země prý řádí. Ve finále to dopadlo tak, že nás zastavila hlídka a chtěla vyinkasovat pokutu za to, že Lukáš seděl nepřipoutaný. Nevidáná důsledost. Nejprve ho jako zlobivého školáka přesadili dozadu a pak začalo vyjednávání o pokutě. Marťas je v tomhle tvrďák, takže si vyžádal předpisy - neb my je neznáme - a zahájil zdržovací taktiku. Listovali s Lukášem předpisy a plánovali jim oznámit, že pokud nám nedají kopii, opíšeme si je. Všech snad 30 stránek. Pak jsme vyjednávali ještě mimo auto, ale policajti byli neúprosní. Dali nám papírek, se kterým bylo třeba jet zpět do Ranohiry k jejich nadřízenému. To by nám zkomplikovalo život, tak jsme dali Germainovi pár peněz a on zašel za policajty - a bylo vyřízeno. Pro tuto chvíli.

Cestou do Tuleáru (Toliara)jsme opět stolovali v místní hospůdce - tentokrát to bylo vyloženě výživné. Pak se na obzoru konečně objevily bájné Baobaby a my se k nim vrhli. Lukáš je dokonce i objímal :) V Tuleáru jsme si spravili chuť, dali si pivo v německém báru, strkali se se s policajtama, kteří chtěli vidět naše pasy (a jeden z nás ho neměl, ehm), přespali v hotelu Plazza a hned ráno druhý den vyrazili směr Saint-Augustin.

V Saint Augustinu jsme našli bungalovy na písečné pláži a vše vypadlo jak v ráji. Dali jsme si jízdu na z kmene stromu vydlabané piroze, na trhu nakoupili ryby a nechali si je u milé paní od bungalovů připravit. Pak přišlo rozčarování - paní se rozhodla z nás sedřít kůži a naúčtovala si cca 10ti násobek ceny. Následovala hádka a Marťas opět vytáhl trumfy ze svého vyjednávacího arzenálu. Bohužel to nepomáhalo, tak jsme se šli vykoupat při západu slunce do Mozambického průlivu a pak do místní hospody na teplé pivo za zvuku místních videoklipů. Nakonec jsme se procházeli potemnělým Saint-Augustinem a "zažívali" místní lifestyle - promítání DVD pod širým nebem, rodiny hrající potmě na kytaru a ostatně všichni sedící ve tmě a trávící čas pospolu. Nakonec jsme se vrátili k bungalovům, zaplatili nekřesťanskou sumu a uraženi se rozhodli přespat na pláži. Bohužel Germain ve svém offroadu zapadl po 20ti metrech a tak jsme zakempili u auta. Ostuda :). Každopádně bungalovy Au Paradis D´Esperance nebrat!

Ráno nás Germian odvezl na písečný poloostrov, kde jsme si uvařili sladkou rejži, vykoupali se a nasbírali mušle - a vyražili zpět do Tuleáru, protože Martin dnes odjíždí domů.